Nacházíte se: Hlavní stránka » Základní informace

Strakonice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Strakonice
Letecký pohled na střed Strakonic.
znak vlajka
status:	město
NUTS 5 (obec):	CZ0316 550787
kraj (NUTS 3):	Jihočeský (CZ031)
okres (NUTS 4):	Strakonice (CZ0316)
obec s rozšířenou působností:	Strakonice
pověřená obec:	Strakonice
historická země:	Čechy
katastrální výměra:	34,67 km²
počet obyvatel:	23 923 (31. 12. 2006)
zeměpisná šířka:	49° 15´ 41" s. š.
zeměpisná délka:	13° 54´ 8" v. d.
nadmořská výška:	393 m
PSČ:	386 01
zákl. sídelní jednotky:	29
části obce:	8
katastrální území:	7
adresa městského úřadu:	Městský úřad Strakonice Velké náměstí 2 386 21 Strakonice
starosta / starostka:	Ing. Pavel Vondrys
Oficiální web: http://www.strakonice.net Ofic. web MÚ: http://www.mu-st.cz E-mail: urad@mu-st.cz

Zdroje k infoboxu a částem obce

Strakonice (německy: Strakonitz) jsou české okresní město ležící v severozápadní části Jihočeského kraje, okrese Strakonice, na soutoku řek Otavy a Volyňky v nadmořské výšce mezi 390 až 430 m nad mořem. Jejich rozloha je 3 468 ha a žije zde 23 923 obyvatel (k 31. 12. 2006)^[1]. Jsou vzdáleny 59 km od Českých Budějovic, 85 km od Plzně a 115 km od Prahy.

Historie

Strakonický hrad - hradní věž Rumpál

Původně zde stály čtyři malé vesničky (Strakonice, Bezděkov, Žabokrty a Lom), které se spojily v poddanské město Strakonice. Vývoj města začíná v druhé polovině 12. století, kdy rod Bavorů začíná budovat místní hrad. Roku 1243 daroval Bavor I. se svou manželkou Bolemilou část strakonického hradu řádu maltézských rytířů. Ještě ve 13. století byla původní hranolová věž vyměněna za nynější gotickou s břitem zvanou Rumpál. Město se dožilo největšího rozkvětu za vlády Bavora II., který se těšil velké přízni krále Přemysla Otakara II. V roce 1367 byla Strakonicím potvrzena Bavorem IV. městská privilegia a od roku 1421 se hrad stal sídlem velkopřevorů řádu, kteří vybudovali renesanční věž Jelenku.

Památky a zajímavosti

Kostel sv. Prokopa na strakonickém hradě

Ve městě se nacházejí tyto památky:

strakonický hrad – založen ve 13. století na soutoku Otavy a Volyňky. V roce 1243 byla darována část hradu Bavorem I. a jeho manželkou Bolemilou řádu maltézských rytířů. Od roku 1421 je hrad sídlem velkopřevorů. Stavební úpravy byly ukončeny 1714–1721 barokní zámeckou přístavbou, čímž současná podoba hradu kombinuje prvky několika architektonických slohů. Hrad byl dvakrát dobyt a zpustošen. Dnes v jeho areálu sídlí především Muzeum středního Pootaví a od roku 1995 je celý areál prohlášen za národní kulturní památkou.
barokní mariánský sloup uprostřed Palackého náměstí z let 1730 až 1740, zvaný též morový, dříve stál na Velkém náměstí, měl chránit město před morem
renesanční kostel sv. Markéty z roku 1583
původně gotický hřbitovní kostel sv. Václava ze 13. století s barokními úpravami
poutní místo – kostel Panny Marie v městské části Podsrp z 18. století
bývalá radnice na Velkém náměstí – zdobená sgrafity akademického malíře Josefa Bosáčka podle návrhu Mikoláše Alše
budova České spořitelny – sgrafitová výzdoba taktéž J.a Bosáčka na návrh Václava Malého
Židovský hřbitov asi 2 km od Strakonic ve směru na Pracejovice
masné krámy (čp. 142) – původní středověká zástavba
domy čp. 44 a 45 – tzv. Papežovy domy
pamětní deska Josefa Skupy na domu čp. 140 (býv. hostinec U Švehlů)
pozdně empírový gloriet – drobná stavba podobající se otevřenému antickému chrámu z roku 1837, nachází se na umělém návrší v Rennerových sadech
pomník Jana Husa a Antonína Rennera
pomník Františka Ladislava Čelakovského od sochaře Břetislava Bendy
kaple sv. Jana Nepomuckého
kaple sv. Martina – u býv. Siebertova ústavu pod areálem nemocnice, dnes domov důchodců
most Jana Palacha z roku 1977
velké dudy – na kruhovém objezdu u Fezka, autor ing. Pavel Pavel
Stonehenge – replika brány pravěké svatyně, také od ing. Pavla Pavla, který si na tom zkoušel teorii o stavbě Stonehenge v Anglii

Vlajka, znak a pečeť

Vlajka

Město získalo právo na prapor v roce 1992. Odráží historickou roli rodu Bavorů dlouho vládnoucích Strakonicům (1235–1402) a řádu johanitů (od 16. stol. řádu maltézských rytířů), kterým město patřilo od roku 1402 do roku 1925.

List praporu má dvě pokosem dělená pole: horní červené s bílým maltézským křížem a dolní žluté s kosmo položenou střelou z historické městské pečeti. Poměr délky k šířce je 3:2.

Znak

Znak Strakonic

Znak byl Strakonicům udělen roku 1525 (pravděpodobně) se symboly Johanitů. Na modrém štítě se nachází hradby s klíčovými střílnami, brána se zvednutou zlatou mříží, nad ní je cimbuří a věž s dvěma okny (uvnitř oken jsou kříže), dvěma cimbuřími a červenou střechou se dvěma zlatými makovicemi. Po stranách věže jsou dva červené štítky se zlatými šňůrkami. Vpravo je na štítku stříbrný kříž, na levém štítku je stříbrná Landštejnská růže, která má zlatý střed a zelené kališní lístky. Růže je tu nejspíš omylem, protože žádný z pánů z Landštejna nebyl v čele řádu Johanitů (v době vzniku znaku tam byli Rožmberkové). Staré malby znak s nezachovaly, ale máme doklady o stříbrné růži na červeném štítku, proto je růže stále na strakonickém znaku, i když nemá co do činění se strakonickou historií. Je také možné, že růže byla umístěna na znak z výtvarných důvodů.

Pečeť

Strakonice získali i právo na pečeť, ale neví se přesně kdy. Ferdinand I. na přímluvu velkopřevora Jana z Vartenberka (1534 – 1542) udělil městu privilegium, v němž se píše: „ Také týmž obyvatelům v štědrosti naší královské tuto zvláštní milost činiti ráčíme, aby touž pečetí, kteréž jsou od starodávna užívání byli, ve všech a všelijakých potřebách obecních červeným voskem početiti mohli a moc jměli…“ Z této citace vyplývá, že Strakonice získali pečeť už dříve, zřejmě z privilegia velkopřevora Jana III. z Rožmberka (1511–1532). Za jeho působení totiž došlo k potvrzení a výraznému rozšíření stávajících městských výsad.

Současnost

Průvod při Mezinárodním dudáckém festivale

Od roku 1997 je starostou města Ing. Pavel Vondrys, místostarostou je ing. Pavel Pavel a PhDr. Ivana Říhová^[2].

Průmysl

Pohled na Strakonice z kopce Podsrp

Ve Strakonicích má tradici především průmysl textilní, strojírenský a pivovarnictví.

Textilní průmysl zde zastupuje Fezko, a. s., které začalo roku 1812 vyrábět slavné Fezy. Vyráběly se také barety a jiné pokrývky hlavy, přikrývky, pletené zboží a vlněné látky. Dnes se vyrábějí hlavně autotextilie. Firma vlastní Tonak a. s. a v roce 2005 založila dceřinou společnost Fezko Slovakia s. r. o. v Žilině.

ČZ (neboli Česká zbrojovka) byla založena roku 1919 (původ. název Jihočeská zbrojovka). Ze začátku vyráběla jen pistole, vzduchovky a pak i automatické zbraně. Od roku 1929 dělá firma jízdní kola a od roku 1932 i motocykly (též zn. Jawa), které největší slávy dosáhly v 50. a 60. letech. V roce 1946 byl podnik znárodněn a ukončila se výroba zbraní. V 80. letech dochází k útlumu výroby motocyklů a firma se soustředila na produkci řetězů, nástrojů, forem, odlitků a obráběcích strojů k výrobě autokomponentů – převodových skříní a turbodmychadel.

Strakonice získaly právo vařit pivo (tzv. právo várečné) v roce 1367, i když pivo se zde vařilo už před rokem 1308. Místní měšťanský pivovar byl založen roku 1649. Dnes vaří piva značky Nektar a Dudák (9° Silver Nektar, 10° Měšťanská desítka, 11° Strakonický Nektar, 12° Strakonický Dudák, Nealko pivo Nektar, kvasnicové pivo).

Firmy:

Fezko, a. s. – webové stránky
ČZ a. s. – webové stránky
Metal Progres Strakonice spol. s. r. o. – webové stránky, založena roku 1994
Měšťanský pivovar Strakonice, a. s. – webové stránky

Doprava

Podrobnější informace naleznete v článku Doprava ve Strakonicích.

Strakonice leží na křižovatce silnic první třídy 4 (Praha - Strážný) a 22 (Draženov - Klatovy - Vodňany - České Budějovice).

Městem prochází železniční trať 190 (Plzeň - České Budějovice), otevřená 1. 9. 1868. Tato trať je od 60. let elektrizována střídavou napájecí soustavou 25kV, 50Hz. Dále zde odbočuje trať 198 Strakonice – Volary (otevřená v úseku Strakonice - Vimperk dne 15. 10. 1893) a trať 203 Strakonice - Březnice, otevřená 11. 6. 1899.

Městskou hromadnou dopravu zajišťují tři autobusové linky firmy ČSAD STTRANS a.s.. Přímé autobusové spojení je do Prahy, Českých Budějovic a Brna.